úterý 21. dubna 2015

KDYŽ RECENZI NEPÍŠU JÁ, ALE PÍŠE JI NĚKDO JINÝ O MÉ KNÍŽCE...


... tak je to vždycky trošku nervák :-). I to je ale součást "psacího" procesu. Ale tahle recenze mne opravdu potěšila, protože se nachází na blogu, kde jsem častou návštěvnicí a jehož autorka mě už inspirovala k přečtení nejedné knihy JRecenze na Meč pánů z Velhartic ZDE.


středa 8. dubna 2015

BARBARA LARRIVA - POPPY - RECENZE

Když jsem si knihu Barbary Larriva vybírala k recenzi, byla její „Poppy“ zařazena mezi společenské romány, mezi duchovní literaturu i mezi romány pro ženy. Byla jsem tedy docela zvědavá, kam vlastně patří.
Po přečtení několika úvodních stran útlé knížky jsem měla poměrně jasno – duchovní literatura ano, ale spíš než pro ženy, tak pro teenagery. Přeci jen pro osoby 18+ si pod pojmem duchovní literatura představuji nejen náročnější příběh, ale především komplikovanější postavy a složitější cestu za jejich duchovní obrodou.
Hlavní hrdinkou knihy je zestárlá filmová hvězda Allegra Alexanderová. Žena, která už dávno přestala mít pro co – a především pro koho – žít. Nyní leží v nemocnici a čeká na ortel, kolik života jí ještě zbývá. Nečekaně se v jejím pokoji objeví devítiletá zrzečka Poppy s tím, že se rozhodla se starou dámou kamarádit. Přes počáteční nedůvěru si zvláštně moudré dítě Allegru zcela získá a je to právě Poppy, kdo ji přivede na cestu ke smíření s tím, co se v jejím životě před dávnými lety odehrálo.
Příběh Poppy a Allegry je jednoduchý a přímočarý, s jedním velkým, zásadním zvratem, ale určitě – alespoň tedy v případě náctiletých čtenářů – splňuje to, co by literatura označovaná jako duchovní měla... přivádí své čtenáře k zamyšlení nad otázkami, nad kterými se pravděpodobně běžně nepozastavuje (tím spíš to platí právě pro YA čtenáře).
Kdybych měla Poppy hodnotit pouze jako literaturu pro dospělé, musela bych jí vytknout již zmiňovanou přímočarost a možná trošku zjednodušené charaktery a vývoj jednotlivých postav. Možná i samotnou postavu Poppy, kterou si dospělý čtenáře dokáže rozšifrovat a odhalit během několika prvních stránek. Sama pro sebe ji ale hodnotím jako velmi dobrou YA literaturu, která čtenářům 13+ otevře cestu k zamyšlení nad tím, jak staré chyby ovlivňují naši přítomnost, jak důležité je v našich životech odpuštění... a v neposlední řadě i k zamyšlení nad tím, že někdy  se možná i zázraky mohou doopravdy dít...
Knihu lze zakoupit v KNIHCENTRUM.cz
Moje hodnocení: ★★★



 Zdroj fotografie: KNIHCENTRUM.cz

úterý 7. dubna 2015

JO NESBØ – POLICIE - RECENZE


Desátý díl série s Harry Holem je prý poslední. O to větší očekávání samozřejmě vzbuzuje. Všechno by se mělo nějak uzavřít: Harryho osud, osud lidí jemu blízkých i těch, které si raději drží hodně daleko od těla.
Sama jsem byla především zvědavá, jestli mě Nesbø dokáže do děje vtáhnout snáze a trvaleji než u dílů předchozích – ani Levhart ani Přízrak se mými favority v rámci celé série nestaly (těmi bezkonkurenčně zůstávají Sněhulák, Švábi a Červenka). A samotnou mne potěšilo, že tentokrát jsem si příběh zase užívala od první do poslední stránky.
Začátek thrilleru Policie je sice poněkud zvláštní, hlavní hrdina je v něm oním nepřehlédnutelným nepřítomným. Jeho kolegové – či spíš bývalí kolegové – stojí před případem, o kterém od samého začátku vědí, že k jeho vyřešení by potřebovali právě Harryho... Otázkou je, jestli to bude možné...
Kromě případu, ze kterého tentokrát skutečně doslova mrazí, Nesbø nezapomíná ani na tématiku korupce v řadách policie. Opět se objevuje postava Mikaela Bellmana, raketově stoupajícího po profesním i společenském žebříčku. Doslova za jakoukoli cenu. Také jeho osud dozná v Policii zásadních změn.
Jestli je Policie skutečně poslední knihou s Harry Holem v hlavní roli, to bude muset na posledních stránkách zvážit každý sám. Můj názor je ten, že by mne nepřekvapilo, kdyby se Harry znovu objevil... klidně po delší pauze... Pořád ještě jsou v jeho životě věci, které by možná dořešit měl...

Kniha vychází v nakladatelství Kniha Zlín

Zdroj fotografie: knihazlin.cz

IZZELDIN ABUELAISH - NEBUDU NENÁVIDĚT - RECENZE


Určitě mezi námi není nikdo, kdo by skutečně nikdy neslyšel o izraelsko-palestinském konfliktu. S největší pravděpodobností každý z nás alespoň někdy zaujal nějaké stanovisko. Většinou černobílé – tihle jsou ti hodní, tihle jsou ti špatní...
Je proto zajímavé číst knihu od někoho, kdo od dětství celý konflikt prožívá doslova na vlastní kůži... a přitom dokáže mít mnohem pestřejší barevnou škálu vidění a vnímání než my všichni okolo. Knihou, o které mluvím je „Nebudu nenávidět“, kterou napsal palestinský lékař Izzeldin Abuelaish.
Celý jeho život je poznamenaný chudobou, nejrůznějšími příkořími a v neposlední řadě tragédií. Při bombovém útoku v Pásmu Gazy přišel o tři ze svých dcer... Ani v tu chvíli však nezačal nenávidět všechny Izraelce bez rozdílu. Dokáže to, co málokdo... nepovažovat plošně za špatný celý národ, ale vidět jako špatného takového člověka, který jím skutečně je.
Ve své knize Izzeldin Abuelaish popisuje nejen svoji cestu z uprchlického tábora v Gaze k řečnickým pultům na nejrůznějších mezinárodních konferencích, ale především každodenní život Palestinců tak, jak ho může znát jen ten, kdo ho sám žil a dál žije. Chudoba, strach, jestli bude voda a elektřina, jestli budou mít dostatek zásob, jestli se jim podaří bez problémů projít přes hranici... Mnohé z těchto věcí závisí právě na Izraeli... například to, jestli pustí přes hranici dodávky elektřiny... když nechtějí, nepustí...
Ve světle podobných informací najednou i čtenář vidí svět v Pásmu Gazy plastičtější a barevnější, než jak mu jej často předkládají televize a tisk. „Nebudu nenávidět“ je kniha, která od první stránky nutí k zamyšlení. O to víc, že nejde o fikci, o někým sepsaný příběh „na motivy“, ale skutečný příběh jedné velmi skutečné rodiny odvyprávěný jedním z jejích členů...

Knihu lze zakoupit na KNIHCENTRUM.cz


Zdroj fotografie: KNIHCENTRUM.cz