středa 29. července 2015

STO LET

Kdysi ho poslouchala moje babička. Poslouchala také Gigliho, Corelliho nebo di Stefana, ale když zpíval Mario del Monaco požadovala naprosté ticho. Babička sice nejsem, ale v tomhle jsem stejná... když zpívá Mario, musí mlčet i děti.
V pondělí, 27.7.2015, uběhlo 100 let od narození tohoto velkého operního pěvce 20. století. Nedostižný Othello, skvělý Andrea Chenier, Cavaradossi a další... a další...
Tak trošku jsem čekala, jestli se někde nějaká zprávička nevynoří. Když už víme všechno o dění v profesních a bohužel i soukromých životech všech možných hudebních hvězd a hvězdiček. Jako ve většině případů jsem čekala marně. Škoda. Jsou lidé, které stojí za to připomínat... i když už dávno zemřeli... i když už nejsou onou „žhavou aktualitou, nejlépe s děsivým či mrazivým příběhem“... stojí za to je připomínat prostě jen proto, co dokázali...
Sice tedy s malým zpožděním, ale alespoň zde dvě malé připomínky...  

Jako Othello. Zdroj fotografie: wikipedia.org




Zdroj videa: youtube.com



Zdroj videa: youtube.com



úterý 28. července 2015

NEMUSÍM SE VYJADŘOVAT KE VŠEMU - ANEB NĚKDY JE LEPŠÍ ČÍST NEŽ MLUVIT

Jsou témata, o kterých se mluví téměř stále a vyjadřuje se k nim snad už úplně každý. Osobně nejsem odborníkem ani na jedno ani na druhé, ale tento článek mne zaujal – tak se o něj tedy s vámi podělím J


K přečtení ZDE


Odsun Němců z pohraničí. Zdroj fotografie: dumy.cz

Imigranti na lodích. Zdroj fotografie: tyden.cz

úterý 14. července 2015

SAMA NESAMA


I když jsem sama doma, vlastně nikdy sama nejsem. Je tu hned několik spolupracovníků. V domě i v prostorách venkovních. A je nebezpečné na chvíli někam odložit vyprané prádlo a jít pro žehličku – odpočívat se přece musí J. Ale i přes rychlost záboru strategických míst je to společnost milá J









neděle 21. června 2015

CO BY BYLO BEZ NÁS BLBÝCH?

V posledních dnech jsem hledala pár informací, které se týkají čivav. Před více než dvěma měsíci jsme naší labradorce - smutnící po ztracené kočičí kamarádce – koupili mini kamaráda (kámoš její velikosti už opravdu v úvahu nepřicházel).
Při hledání informace o tom, s kterými kšírami pro čivavu mají lidé dobré zkušenosti, jsem narazila na diskuzi, kde se probíralo, jestli čivavu s PP nebo bez PP. Že chovatelé budou pro PP a ti, jejichž fena se spustila s ne-PP čivaváke nebo s jorkšírákem nebo špicem budou zastávat názor, že je to jedno, jsem tak nějak počítala.
Překvapil mě ale docela hojně podpořený názor, že může být někdo tak blbý a nevšimnout si, že čivava bez PP má některé rysy, které neodpovídají standardu případně, že přímo vykazuje rysy sousedovic maltézáka. A ještě ke všemu ti blbí dál mluví o svém pejskovi jako o čivavě (i když má delší nohy nebo spadlé ucho), standard neřeší  a ještě jim přijde ten chudáček neestetický pěkný...
Docela bych bývala čekala větší kritiku těch, kdo na férovku neřeknou – je to kříženec toho a toho a tvrdí, že čivava jen bez PP, protože byla poslední v řadě. Na tuhle kritiku se nedostalo, blbí byli jen ti špatně nakupující neznalci...
Osobně se mi někam ztratila teorie, že mnozí i vidí a vědí, ale pejsek se jim líbí, o výstavy nestojí (to by hledali ty s PP předpokládám) a tak prostě koupí tu svoji „čivavu“, i když moc dobře vědí... Ano, taky vím, že náš Rambo nikdy nebude čivava okolo kila živé váhy, vím, že by mohl být v kohoutku klidně o centimetr nižší, protože bude na hraně nebo těsně nad... ALE má skvělou povahu, je krásný a nádherně mu začíná růst prapor na ocásku a uších i límec okolo krku, miluje naši labradorku, naše děti i nás...
Ano, patřím mezi blbé, protože i když jsem viděla, koupila jsem. A jen se tak ptám, jaké označení je tedy správně pro prodejce „čistých“ čivav bez PP, které čisté nejsou a co by s těmito pejsky bylo, kdybychom my blbí neexistovali...



Zdroj fotografie: autorka blogu

středa 10. června 2015

10. ČERVNA 1942

Na dnešek vychází sedmdesáté třetí výročí vypálení Lidic a k vyvraždění většiny jejich obyvatel.
Štáb, který vyhlazovací akci velel se skládal z:
Štáb tvořili:
    SS-Hauptsturmführer Walter Jacobi (velitel vedoucí úřadovny SD v Praze)
    SS-Hauptsturmführer Harald Wiesmann (velitel kladenské služebny gestapa)
 SS-Standartenführer Dr. Hans-Ulrich Geschke (velitel pražského gestapa Staatspolizeileitstelle)
    SS-Obersturmführer Max Rostock (velitel SD v Kladně)
    SS-Untersturmführer Thomas Thomsen (zástupce Wiesmanna)
    Major der Schutzpolizei August Marwedel (velitel kladenské Schupo)
Ÿ SS-Obersturmbannführer Wilhelm Leimer (velitel protiparašutistického oddělení)
            Stejně jako jména obětí by neměla být zapomínána ani jména těch, kdo se na jejich povraždění podíleli. Samozřejmě včetně jména K. H. Franka, který na vyhlazení Lidic osobně dohlížel.
Na místě bylo povražděno sto sedmdesát tři mužů, nejmladšímu popravenému bylo čtrnáct let. Z lidických dětí byly tři vybrány okamžitě k převýchově, sedm jich bylo předáno do německého sirotčince v Praze.
Dalších osmdesát osm bylo odvezeno do Lodže, kde sedm dodatečně vybrali k převýchově. Osmdesát dva jich bylo ve vyhlazovacím táboře Kulmhof usmrceno výfukovými plyny ve speciálně upraveném autě. Proč osmdesát dva a ne osmdesát jedna? Protože do Kulmhofu bylo na smrt dodatečně posláno jedno ze tří dětí, které bylo původně vybráno k převýchově… Nevyhovovalo…
Sto osmdesát čtyři lidických žen bylo posláno do koncentračního tábora Ravensbrück. Třiapadesát  jich nepřežilo.
Dalších dvacet šest lidí z Lidic bylo popraveno na střelnici v Praze, v Kobylisích – sedm žen, sedmnáct mužů a dva chlapci (protože se teprve později zjistilo, že už překročili hranici patnácti let…)

Čísla v těchto případech mluví silněji než slova…


Zdroj fotografie: wikipedia.org  Památník Marie Uchytilové osmdesáti osmi povražděným dětem - také silnější než slova...